1940-1949

Programově řízený počítač - 12. května 1941
Německý inženýr Konrad Zuse předvedl svůj digitální počítač automat Zuse Z 3. Byl to první programově řízený počítač, který pracoval naprosto bezchybně. Zase Z 3 se skládal z dvojkového počítacího zařízení (1936) se zhruba 600 relé, která fungovala jako bistabilní spínací prvky a paměťovým zařízením se zhruba 1400 relé. Paměťová kapacita obnášela 64 čísel po 22 dvojkových místech ke každému. Hodnoty čísel byly vkládány dekadicky pomocí klávesnice. Jako výstup dat byly vypočtené výsledky zobrazeny na světelném poli. Počítačový program byl naděrován na filmovém pásu, tvořené kinofilmem. Rozvětvení programového procesu nebyla zatím ještě možná. Vedle čtyř základních početních úkonů (sčítání, odčítání, násobení a dělení) ovládal počítač násobení s pevně danými faktory a určování kvadratických kořenů. K provedení násobení, dělení nebo k výpočtu kvadratických kořenů potřeboval zhruba tři vteřiny. Zase postavil svůj počítač Z 3 ponejvíce ze starých telefonních relé a různého starého materiálu. Ihned po ukončení Z 3 začal zase s pracemi na modelu Zuse Z 4.

Nový elektronický počítač - 1942
Američan John V. Atanasoff dokončil první funkčně schopný elektronický počítač. Plán k tomuto projektu pojal Atanasoff v r. 1937. Byl totiž přesvědčen o tom, že digitálmí metoda a použití dvojkové soustavy čísel (1930) jsou pro stavbu počítacích strojů nejvhodnější. Uskutečnil své nápady nejprve na elektonickém digitálmím počítači ve formě vzorku, který společně s Cliffordem Berrym zkonstruoval r. 1939 a pak jej r.1941zhotovil ve formě většího elektronického počítače, který po dokončení periferních zařízení pracoval bezvadně (1945).

První elektronický počítač - 1945
Na pensylvánské univerzitě byl uveden do provozu první elektronický velkopočítač ENIAC (Elektronic Numerical Integrator and Computer).Byl zkonstruován Johnem Presperem Eckertem a Johnem Williamem Mauchtym. Uplynuly ještě dva roky, než byl tento počítač ve všech částech plně funkčně schopný. Velkopočítač je osazen elektronkami a počítá asi 2 000 krát rychleji než počítač s elektromechanickými relé.(- 1941). ENIAC zabírá plochu 140 m2, obsahuje více než 18 000 elektronek a 1 500 relé a má spotřebu 150 kW. Aby byla snížena poruchovost, jsou elektronky zatíženy pouze 25% jejich normálního výkonu žhavení, čímž se redukuje počet poruch elektronek pouze na dva ař tři případy za týden.Celý počítač váží 30 t.
Programy jsou velmi jednoduché, programování samé je ovšem velmi komplikované.Program musí být sestaven na spínací tabuli a četnými vedeními a dráty. Podmíněné příkazy, které spouštějí rozvětvení nebo skoky, nejsou možné. Vstup dat je prováděn pomocí děrných štítků nebo 300 dekadických otočných spínačů.Počítač pracje dekadicky. Decimální ozubená kola starých mechanických počítačů(- 1930) jsou nahrazena deseti elektronkami, zapojenými jako obvody flip - flop (- 1919) postpně pro číslice 0 až 9.

1950 - 1959

Miniaturizace elektroniky - 1952
G. W. A. Dummer z britského Royal Radar Establishment (Královského radarového institutu) vyvinul poprvé - vycházeje z již dřívějších pokusů s elektronkami (do 1930) - základní koncepci integrovaného zapojení pomocí elektronických prvků.Dummerovým cílem bylo zlepšit elektronická zapojení těsnějším zapouzdřením pasivních (odpory, kondenzátory) a aktivních (tranzistory) prvků, což zredukuje jejich velikost a sníží výrobní cenu.
Nejdůležitější jsou však technické vlastnosti nových zařízení. Průběhová doba elektronů ve vodičích, jejichž délky se limitují k nule, se podstatně sníží, což např. u počítače vede k podstatně kratším dobám početních operací. Kromě toho odpadnou nežádoucí odpory vodičů, kapacity vodičů a indukčnosti vodičů.
Prakticky vede tento vývoj nejprve k hybridním obvodům, které se od pozdějších monolitických obvodů (do 1966) ve výrobní technice odlišují.
Na nosných destičkách jsou technologií tekých nebo tlustých vrstev naneseny odporové vrstvy, které jsou pomocí tištěných spojů spojeny s dnešními součástkami.
Uvedené obvody jsou tedy prvkem nacházejícím se přibližně uprostřed nemi tištěnými (do 1949) a plně integrovanými obvody nebo čipy (do 1958).

První integrovaný obvod - říjen 1958
Jack S. Kilby zhotovil u americké firmy Texas Instruments první čip, první integrovaný polovodičový obvod. Na germaniové destičce umístil gernámiové tranzistory, odpory a kondenzátory.
Nazávisle na Kilbym konstatoval už 1952 Angličan G. W. A.Dummer z Royal Esteblishment, že objev tranzistoru (1948) a stav polovodičové techniky v budoucnosti umožní, aby elektronické přístroje byly vyráběny bez vodicích spojů jako masivní celky. Podle Dummerova mnění by se takovýto celek mohl skládat z mnoha vrstev polovodičových materiálů, s funkcemi izolačních, vodivých, usměrňovacích zesilovacích nebo též pasivních stavebních prvků. Spojení jednotlivých elektrických funkcí do celistvého obvodu by se dalo uskutečnit tak, že by různé vrstvy byly složeny z různých pásem. Rozvinula se spolupráce mezi Royal Radar Establishment a britskou firmou Plessey, aby Dummerovy myšlenky byly uskutečněny. Na základě této spolupráce vznikl r. 1957 první model, který se už podobal Killyho konstrukci, aniž však dosahoval požadovaných technických kvalit.
Killy byl toho mínění, že pro integrované obvody jsou vhodné jedině polovodiče a že tedy pasivní stavební prvky (odpory a kondenzátory) musí být zhotoveny z téhož materiálu jako aktivní stavební prvky (tranzistory). Pokládal za smysluplné, aby jednotlivé prvky obvodu byly sestaveny in siting, tedy přímo na čipu, a aby tímto způsobem byly integrovány do obvodu, který by byl schopen funkce. V říjmu 1958 tak zhotovil první čip, osazený Hrmaniovým tranzistorem, odpory a kondnzátory. Killymu pomohlo při vývoji jeho čipu také to, že různé firmy už před lety stály o možnost vyrábět diskrétní odpory a kondenzátory z polovodičů.
Killy ohlásil integrovaný polovodičový obvod k patentování čtyři měsíce po zhotovení svého prvního čipu. Ochranné právo však bylo zpochybněno, neboť mezitím vynalezl Američan Robert Noyce postup, jak navzájem spojovat stavební prvky čipu ještě mnohem jednodušším způsobem - technikou takzvané planární difúze. Noyce vyvinul všechny základní prvky technologie hromadné výroby čipů. Vyvinul fotomasku a fotolitografii, pasivaci polovodičových povrchů, napařování kovových odporů a kovových spojovacích kontaktů. Odpověď na otázku, kdo vynalezl integrovaný obvod - zda Killy, či Noyce - zůstává dodnes otevřená. Nejvyšší soud USA však přiznal ochranné právo na tento výrobek Noycemu.

Kultivovaný jazyk pro počítače - 1958
Byl vyvinut programovací jazyk Algol (Algorithmic Language), kultivovaný jazyk pro počítače. Je sice orientován stejně jako Fortran (1954) problémově, je však přehlednější s ohledem na řešení matematických a technických problémů.
Algol je vybudován na algoritmickém popisu algebraických nebo logických problémů, tedy k řadě logických kontinuálně postupujících pokynů. Používá numerické, abecední a abecedně číslicové symboly stejně jako standardizované slovní symboly, jako jsou např. Goto, Read, Print a End.

1960-1969

Psací stroj s pamětí - 1964
Firma IBM zahájila prodej prvních elektrických psacích strojů s elektrickou textovou pamětí.
Stroj byl schopen zaznamenávat psaný text nejenom na papír, ale souběžně jej registrovat včetně zalamování v elektronicky zakódované podobě na magnetofonový pásek.
Necháme-li záznam z pásku reprodukovat, napíše stroj stejný text podruhé. Provádění oprav je při použití textové paměti stroje neobyčejně snadné. Pásek se nastaví na místě chybného textu, ten se ručně opraví na stroji a pak se páek nechá dále běžet.Části textu, která se doslova opakují, není nutno pokaždé znovu opisovat, nýbrž je možno vyvolat je z paměti psacího stroje.